středa 23. prosince 2015

Mánie M5J v taneční šou


Krásný večer!


Čas od času je potřeba vymanit se z oparu šedi běžných dnů, připomínající vyčerpávající kolotoč. A uždíbnout pro vyprahlou mysl kus síly ve vzplanutí endorfinů štěstí. Ale kde takový únik hledat? Za tajemstvím životabudiče se vydávám v  rytmech, nespoutané vášně dostat pod kůži každý tón. Žádné zakouřené doupě s věhlasem dýdžeje v tanečních kreacích, pod parou panákové smršti králů parketu. Nahodit koktejlky a oddat se kulturnímu cítění se záštitou dříčů z Mezinárodní konzervatoře Praha v taneční šou M5J.

S odbitou sedmou hodinou večerní 17. prosince 2015, divadlem Korunní prohnala se energie s neoblomným chtíčem nevzdat se svého snu. Choreografovi Michalovi Šarayovi zpoza přítmí plného sálu, neunikl jediný krok jeho svěřenců. Jemnost baletu, drzost street dancu, elegance latinsko-amerického tance či dráždivost burlesky…

S příchodem dalšího a dalšího protagonisty v záři reflektorů, výstup byl podkreslen příběhem, který se neobešel bez hereckých rolí i recitace, apelující na naše vnitřní boje. Za posledním záchvějem tanečních póz, na pódiu sešla se celá sestava, která vdechla život šou. Mikrofonu se chopil Michal Šaray, který v dlouhé děkovné řeči neopomenul jedinou duši s cejchem jeho píle.
Až jsem se přistihla v údivu: „Jak si může všechny ty jména pamatovat?“
Nepříslušelo by mi hanit vzpomínky na moje středoškolské peripetie „moudrým býti,“ protkané čísly a poučkami, nastolené ekonomickému pojednání. Nemohu se rozpamatovat, že by naše studijní úspěchy dojaly kantorský sbor k slzám. A už vůbec ne, aby moji spolužáci, revoltující proti povinné četbě, sdíleli mou radost z jedničky z češtiny se slanou jiskrou v oku. O vysoké škole raději pomlčím, kde jsme v davu připomínali spíš číslo, čekající na ortel v záplavě zkoušek.

Na prknech jeviště předstoupila uslzená mánie k tanci, unášející se v emocích společného vítězství. Ale tak umění je o emocích a pokušení vtáhnout diváky do děje. A to se přesně povedlo v taneční šou M5J. Tříměsíční dřina party se srdcem na odiv v ladné souhře pohybu, byla vykoupená potleskem. Dřina, za kterou stal pot z těžkého cvičiště i třeba jízlivé klopýtnutí se povznesla v touze překonat sám sebe a ukázat, že na to mám.


Moje milé čtenářky a čtenáři, podělte se o vaše poslední toulky za kulturou.