Krásný
večer!
Čas
od času je potřeba vymanit se z oparu šedi běžných dnů, připomínající
vyčerpávající kolotoč. A uždíbnout pro vyprahlou mysl kus síly ve vzplanutí endorfinů
štěstí. Ale kde takový únik hledat? Za tajemstvím životabudiče se vydávám v
rytmech, nespoutané vášně dostat pod kůži každý tón. Žádné zakouřené doupě s věhlasem
dýdžeje v tanečních kreacích, pod parou panákové smršti králů parketu. Nahodit
koktejlky a oddat se kulturnímu cítění se záštitou dříčů z Mezinárodní
konzervatoře Praha v taneční šou M5J.
S odbitou
sedmou hodinou večerní 17. prosince 2015, divadlem Korunní prohnala se energie
s neoblomným chtíčem nevzdat se svého snu. Choreografovi Michalovi
Šarayovi zpoza přítmí plného sálu, neunikl jediný krok jeho svěřenců. Jemnost
baletu, drzost street dancu, elegance latinsko-amerického tance či dráždivost
burlesky…
S příchodem
dalšího a dalšího protagonisty v záři reflektorů, výstup byl podkreslen příběhem,
který se neobešel bez hereckých rolí i recitace, apelující na naše vnitřní
boje. Za posledním záchvějem tanečních póz, na pódiu sešla se celá sestava,
která vdechla život šou. Mikrofonu se chopil Michal Šaray, který v dlouhé
děkovné řeči neopomenul jedinou duši s cejchem jeho píle.
Až
jsem se přistihla v údivu: „Jak si může všechny ty jména pamatovat?“
Nepříslušelo
by mi hanit vzpomínky na moje středoškolské peripetie „moudrým býti,“ protkané
čísly a poučkami, nastolené ekonomickému pojednání. Nemohu se rozpamatovat, že
by naše studijní úspěchy dojaly kantorský sbor k slzám. A už vůbec ne, aby moji
spolužáci, revoltující proti povinné četbě, sdíleli mou radost z jedničky
z češtiny se slanou jiskrou v oku. O vysoké škole raději pomlčím, kde jsme
v davu připomínali spíš číslo, čekající na ortel v záplavě zkoušek.
Na
prknech jeviště předstoupila uslzená mánie k tanci, unášející se
v emocích společného vítězství. Ale tak umění je o emocích a pokušení
vtáhnout diváky do děje. A to se přesně povedlo v taneční šou M5J. Tříměsíční
dřina party se srdcem na odiv v ladné souhře pohybu, byla vykoupená potleskem.
Dřina, za kterou stal pot z těžkého cvičiště i třeba jízlivé klopýtnutí se
povznesla v touze překonat sám sebe a ukázat, že na to mám.
Moje
milé čtenářky a čtenáři, podělte se o vaše poslední toulky za kulturou.
Žádné komentáře:
Okomentovat