Hezký
večer!
Štěbet
ptačích námluv rozléhá se krajinou a rozkvetlé aleje vybízí k procházce. A
já si vás dovoluji vytrhnout z konejšivého pohlazení slunečních paprsků,
zpět do mrazivého nečasu. Zpět k datu 24. ledna, kdy jsem se účastnila
svatebního veletrhu v Parkhotelu Plzeň v roli vystavovatele.
Bráchu
jsem povolala k pracovní směně, hlásající ódu na veselí k zasvěcené tezi:
„Žili spolu, až dokud je smrt nerozdělila!“ Strádající finanční motivace a menší
indispozice, kdy si bratr v zápalu probouzejícího kulturisty pošramotil
nohu o činku, podepsalo se na pracovní kázni. A tak nastrojený hostesák s kukučem
Rumcajse, za rytmu pokulhávajícího kroku, prodíral se davem se štosem
letáků. Z mého podání školení, jak nezasvěcenou duši vtáhnout do děje natáčení
svatebních video oznámení, odnesl si strohé: „Dobrý den.“